Když chybí peníze na podporu sportu či kultury, ozve se univerzální zaříkadlo: Musí se nějaké najít, neboť jinak ženeme naše děti do náruče drog a alkoholu. Něco na tom je. Dřív než chlapcům začnou rašit uhry a dívkám ty věci, je třeba pohlídat bod zlomu, kdy se to může překlopit dolů. V obecné krizi všeho zvlášť. Když se do toho škrtá a škrtá, problém vyvstává v nahotě. A tato situace nyní v Kroměříži nastala. Věnujme se nyní podpoře sportu, kde se situace celkem dost zdramatizovala a vyhrotila.
Po revoluci v roce 1989 zadul duch svobody i do kroměřížských sportovišť. Kdekdo zatoužil po samostatnosti. A tak si na krytém bazénu a na zimním stadionu řekli, že nikoho nepotřebují, dost bylo poručníkování, že to vezmou do svých rukou. A vzali. Ze začátku to šlo, ale ne dlouho. Kormidelníci osamostatnění brzy seznali, že podivuhodně rostou ceny energií i vody. Z velkých plánů na jakýsi hotel zbyl jen skelet, poraženého dinosaura, který strašil město ještě roky jako ilustrační memento. A tak přilezli ke křížku s čepicí v ruce. A město je neodkoplo. Co mohlo taky dělat? Přece nepožene děti do náruče drogových dealerů. Bazén i „zimák“ přichýlila útlocitně pod svá křídla Správa majetku města Kroměříže, která platí mastné ztráty, hlavně z toho, co vydělá na nájemném za byty a nebytové prostory.
Tak to fungovalo řadu let, dokud nepřišla krize. Ta totiž začala tlačit i na ostatní. Na ty, kteří odolávali, taky proto, že jejich sportoviště nebyla tak náročná na spotřebu vody a energií. Ony se ty náklady vůbec těžko srovnávají. Atlet potřebuje jen tretry, plavec obrovskou vanu, hokejista čpavek a střechu nad hlavou. Nicméně, to, co dřív nevadilo, protože výhody záruky placení provozu byly stále kompenzovány pocitem svobody, najednou přestalo fungovat. Řeč je zejména o hale TJ Slavia, která se loni dostala na pokraj bankrotu. Ale platí to třeba i o mladých fotbalistech. I ostatní se chtějí mít tak dobře jako se mají hokejisté a plavci, kteří už roky mluví o tom, že zazdí a vycpou dno bazénu, aby nehltal tolik vody. Není na to. Loni Slavia škemrala na radnici o dotace, dostala však jen zlomek toho, co žádala. Vlastně jen almužnu. Jenže je to na druhou stranu logické – radnice nechce a neměla by investovat do cizího.
Teď to ale vypadá tak, že ten, kdo hospodaří furiantsky, až zkrachuje, je na tom dobře, protože to zatáhne město, zatím co ti, kteří se snaží hospodařit zodpovědně, chybovali, nedostanou nic a nakonec zkrachují taky. Rodiče dětí, které jsou v oddílech v hale Slavie tak platí stále více nákladů sami, což se jim nelíbí a dělá to zlou krev. Přitom má TJ Slavia celou řadu oddílů, které navštěvuje nejvíc dětí ze všech kroměřížských sportovišť. A nabízí se srovnání se zimním stadionem, který se najednou ocitá ve světle jakéhosi exkluzivního postavení.
Hokejový klub si město vzalo pod křídla a za starostování Miloše Malého uzavřelo s jeho šéfem Karlem Holíkem výhodnou smlouvu. Že jsou oba z ČSSD připadá mnoha zainteresovaným nápadné. Ostatní sportoviště poukazují na fakt, že hokejisté tak mají nějakých 600 tisíc ročně navíc. A Holík je navíc zároveň městským zastupitelem, předsedou sportovní komise při kroměřížské městské radě a předsedou Hokejového klubu Kroměříž, i jeho manažerem. Je proto podezírán ze střetu zájmů a sám v Týdeníku Kroměřížska připustil, že to tak vypadat může, i když se zároveň dušuje, že svého výhodného postavení ve prospěch hokeje nezneužívá. V každém případě to však nepůsobí dobře.
A stejně tak je jasné, že s tímto stavem je nutné něco udělat. Zřejmé to už je i vedení města. To nyní pracuje na variantách restrukturalizace Správy majetku města Kroměříže, přičemž jednou z pracovních variant je i takzvané vyčlenění sportovišť. Jak by mělo vypadat, co bude obnášet a jestli k němu vůbec dojde, však zatím jasné není. Ale nebude zřejmě jiná cesta, než aby si město vzalo do správy i halu Slavie. Což bude samozřejmě další zátěž pro městský rozpočet, nehledě k tomu, že se nám do tohoto textu nevešla filosofie podpory nesportovních aktivit, snad jindy. Říká se, že jakési rezervy by mohly být třeba v Biopasu, ale lidi toho namluví…
