První tiskovina, kterou jsme pod názvem Kroměřížan dohledali, vycházela na jaře roku 1888 a její ideové zaměření bylo nacionálně-klerikálně-antisemitské. A jaká byla Kroměříž té doby? Nacionálně nevyhraněné město z roku 1848, jak si posteskli někteří z tehdejších účastníků říšského sněmu, se vyprofilovalo v (od roku 1870 statutární) město s výraznou českou většinou. A německým vedením.
Vinu na tomto faktu měl kuriální volební systém, kdy bohatší Němci ovládali první dvě ze tří volebních kurií, do nichž byli oprávnění voliči zařazováni dle své minimální daňové poplatnosti (první – min. 100 zlatých, druhá – min. 40 zlatých, třetí – min. 1 zlatý).
Tento stav změnil až rok 1884, kdy ve vyrovnaném souboji ve druhé kurii převážil misky vah ve prospěch Čechů svým hlasem původem židovský obchodník Hájek, a na stranu Čechů se taktéž přikláněl nově zvolený starosta, ředitel arcibiskupských lesů a statků, Ferdinand hrabě Bojakovský.
Po jeho rezignaci nastoupil do čela radnice v roce 1887 Čech Vojtěch Kulp (radnice byla definitivně dobovou vojenskou terminologií „dobyta“ o čtyři roky později) a právě v roce 1888 bylo vedle německého gymnázia konečně povoleno i zřízení gymnázia českého, které bez veřejné soutěže s mnoha výraznými vadami vystavěl stavitel Ladislav Mesenský (shoda jmen není náhodná).
V prvním díle seriálu vám přinášíme necenzurovaný úvod a tři články.
Kroměřížan 1888:
Co chceme! Vidouce, že město naše, jež přece patří k předním městům rodné naší Moravy, postrádá listu, jenž by se věnoval prospěchům místním a okolním, uzavřeli jsme k radě a přání rodáků našich vydávati tento list. Jest tedy úkolem našeho listu pěstovati zájmy města Kroměříže a okolí jeho, a proto již jest obor působení našeho obmezen tím, že nemáme na mysli bráti otěže „vysoké politiky“ do rukou, k čemuž povolány jsou podniky jiné, jichž úkolem nemůže býti starati se a pečovati o zájmy místní. Mnohéť jsou záležitosti, jež potřebují uvážení a usouzení, aby k dobrému zájmu naší obce a okresu venkovského přivedeny byly a jež potřebují přijíti k uvědomí lidu našeho, který v první řadě jest povolán míti na srdci blaho nejbližšího domova svého, blaho duševní a blaho hmotné. List náš proto přinášeti bude zprávy téhož oboru pravdivé a zaručené, stranou nechávaje všech neplodných hádek a štvanic, jež zabíhajíce obyčejně ke konci osobnosti, roztrpčují srdce a způsobují nepřátelství, kteréž k působnosti dobré a práci pilné nevede. Ne boj, ale mír, ne hádky, ale přátelství chceme! První a hlavní zájem, jejž hájiti budeme všemi silami, jest nezadajné právo rodného jazyka, drahé mateřštiny naší v jakémkoliv odvětví našeho života; práva toho zkracovati nemůže nikdo dovolovati již i z úcty k tisíciletému trvání a vzdělání a nynějšímu rozvoji jeho. Druhý další zájem, jehož nemenším úsilím zastávati chceme, jest prospěch práce hmotné tak v oboru hospodářství polního, jak v průmyslu a obchodu. Zvlášť prospěch malého hospodářství a řemesel, jakož i malého obchodu na péči mít budeme, aby zkracován nebyl k užitku a prospěchu velikých statků a fabričných závodů. Toť věru široké pole působnosti listu místního. Kdo z rodáků našich stejných jsou s námi snah a tužeb, nechť laskavě podporují nás, hojných nás posýlajíce a podávajíce pravdivých zpráv a dopisů, tak aby „Kroměřížan“ stal se zrcadlem národního našeho života a bytu v městě i okolí – a byť i síly naše slabé byly, chceme a budeme s pomocí a podporou povolaných znalců a příznivců kráčeti k cíli odhodlaně a mužně!
Odkaz českému gymnasiu v Kroměříži. Dr. Josef Polách, děkan a farář ve Zvoli u Zábřeha, rodák ze Švábenic, zemřelý dne 27. listopadu m. r., v závěti sepsané dne 5. června m. r., odkázal českému gymnasiu v Kroměříži 2000 zl. r. ć., kteréž bratr zesnulého, pan Tomáš Polách, jakožto universální dědic má vyplatiti. Zevrubnější ustanovení šlechetného dárce, kterak těmi penězi má býti naloženo, nejsou dosud ústavu známa – však dle zprávy, jež brzy po úmrtí jeho přinesl „Našinec“, založeny mají býti dvě nadace pro pilné a mravné žáky pocházející ze Švábenic nebo ze Zvole, kteří by studovali na českém gymnasiu v Kroměříži. – Budiž vděčná paměť zakladateli!
Výstraha do Kojetína! V Kojetíně usadil se lékař nový a sice p. dr. Vilém Rosenzweig, odborník prý pro ženské nemoce a pomoc při porodech. Nový tento lékař je žid a mimo to je horlivým pomahačem Němců. To jak doufáme dostačí kojetským národovcům, aby drželi se svého českého lékaře.
Fonografický dopis. Známý elektrik Edison v New Yorku, vynálezce a zdokonalitel fonografu zaslal svému příteli v Londýně Jam Gourandovi dopis fonografický s přístrojem. Gourand sezval některé přátele, kteří i Edisona znají, aby pokusu s dopisem obcovali, když byl kovový plátek – vlastní dopis – vložen do fonografu a stroj spuštěn, užasli všichni přítomní, zvláště ti, kteří znají Edisona; jeho hlas mluvil ze stroje čistě a úplně srozumitelně, tak že i sedmileté děcko každé slovo pochopilo. Mluvícímu dopisu přiložena fonografická báseň, kteráž deklamovala zas hlasem básníka nadšenou oslavu Edisonova vynálezu a konečně jiný plátek reprodukoval s neobyčejnou věrností duet mužského a ženského hlasu s průvodem a jiný hraný sonatu hranou houslemi a klavírem. Jeden z přítomných, bohatý továrník klavírů v Londýně poznal k svému úžasu podle zvuku, že klavír pochází z jeho továrny.
